na Blog.cz

Jan Polák se narodil 14.března 1981 v Brně. S fotbalem začínal v Tatranu Bohunice odkud v 10 letech přešel do 1.FC Brno. Debutoval 20.3.1998 v neslavném derby, kdy Boby prohrálo na půdě Drnovic 4:0. Odchodem Ríši Dostálka do Slavie Praha se dostal do základní sestavy a do roku 2002 za Brno odehrál 94 zápasu a vstřelil 4 góly. Přestoupil do Liberce odkud pak v roce 2005 za 1 milion euro přestoupil do Norimberku. V roce 2007 přestoupil do Anderlechtu.

Reprezentační debut 24.dubna 1999, s reprezentací do 21 let vyhrál Mistrovství Evropy. V roce 2006 startoval na Mistrovství světa, kde se však zbytečně nechal vyloučit v zápase s Itálií a možná právě on zhatil naše plány na postup ze skupiny.

Na hřišti Aposu Blansko včera hrály fotbal sportovní hvězdy. Naši Old boys, hrající pod hlavičkou mistrů republiky Zbrojovky 1978, nastoupili proti Výběru ligových fotbalistů a hokejistů.

Ten sestavil Tomáš Hübschmann a samozřejmě nemohl nenominovat Petra Švancaru. Náš bývalý hráč se také hattrickem podílel na remíze 4:4. Za Zbrojovku skóroval ředitel Krajského úřadu a nynější místopředseda představenstva 1. FC Brno a.s. Jiří Crha, dvakrát se trefil Patrik Holomek a jednou, jak jinak než parádně, Roman Kukleta.

Záštitu nad zápasem měl střelec úvodní branky inženýr Crha a výtěžek akce bude věnován Nadačnímu fondu Modrý hroch, který podporuje úrazovou prevenci a léčení poraněných dětí.

hlasuj!!

Záložník 1.FC Brno Filip Chlup bude v příští sezoně oblékat dres nizozemského RBC Roosendaal. V ambiciózním druholigovém klubu byl na testech už v zimě, přestupuje však až nyní. Se svým novým zaměstnavatelem podepsal dvouletou smlouvu s roční opcí.

"Od zimy jsme byli v kontaktu. Z internetu vím, že přes léto hodně posilují. Netají se těmi nejvyššími cíli. Jsem rád, že mi to vyšlo a moc se na nové angažmá těším," říká středopolař, který debutoval v první lize před třemi lety v zápase v Olomouci a má na svém kontě celkem 24 startů v nejvyšší domácí soutěži.

Pro letošní sezonu se Chlup nevešel do kádru áčka a odehrál ji tak v juniorce. Na Brno prý bude vzpomínat v dobrém. "Jsem rád, že jsem tu jako mladý dostal šanci zahrát si ligu. Brnu přeju jen to nejlepší a klukům aby si brzo zahráli na novém stadionu," povídá Filip týden před svými třiadvacátými narozeninami.

Před jarní částí sezony odešel bojovat o titul do ukrajinského Dněpru. Nakonec z toho byla jen bramborová medaile. Na rozdíl od té naší však stačila na postup do Poháru UEFA. Teď si však Mario Holek užívá volna v Brně. Tak jsme se sešli na kafe, abychom ho trochu vyzpovídali. Málem došlo i na recitování ruské básničky, ale to prý necháme na příště.

Mario, tak jak hodnotíš první půlrok na Ukrajině?
Když jsem tam šel, tak jsme byli na prvním místě. Tak jsem čekal, že se budeme prát o titul. Herně se nám ale moc nedařilo, takže celková atmosféra v klubu byla taková, že vedení nebylo spokojený, trenér nebyl spokojenej… Pro mě to bylo spíš takový na rozkoukání se a adaptování se v tom klubu. Jsem rád, že jsem odehrál nějaký zápasy a mohl jsem si zkusit ukrajinskou ligu.

Jakým způsobem jste dostávali najevo nespokojenost?
Že by si nás sportovní ředitelé brali po jednom na kobereček, to ne. Najevo to dávalo vedení spíš trenérovi. Nás si pak podával on. Třeba když jsme prohráli dva nebo tři zápasy v řadě, tak došel na trénink a řekl, ať si každej vezmeme balon a jdeme na půlku. Každej už čekal, že bude nějakej záhul. On ale řekl, ať si sedneme na zem a začal kritizovat. Hlavně ty domácí hráče, kteří tam byli už dýl. Těm dal docela čočku. Všichni seděli s hlavama dole a nikdo si neodvážil nic říct. Trenér má celkem respekt, proto to vedení řeší spíš takto.

Tys už dostal taky čočku?
Já jako nováček zatím ne. Zatím jsem se tomu vyhnul.

Takže čekáš, že když nebudete po podzimu první, už ji dostaneš taky?
Tak první nevím, ale když nebudou výsledky, tak se to asi dá čekat, že se to dá nějak najevo.

Jak jsi byl osobně spokojen s vytěžováním v zápasech? Čekal si, že se tak brzo zapracuješ do základní sestavy?
První zápas jsem nastoupil asi na deset minut za stavu 0:4 pro Kyjev. Možná i ten výsledek nakonec pomohl tomu, že další zápas už jsem naskočil do základu. Jenže s týmem, co byl poslední jsme remizovali 0:0, takže taky žádná sláva. Spokojenost tam určitě nebyla. Přesto jsem pak odehrál asi osm zápasů v řadě. Pak se mi ale nepovedl jeden poločas, o přestávce jsem střídal a pak další dva zápasy proseděl na lavce. Poslední jsem zase hrál. Celkově to bylo z mé strany lepší zezačátku, pak ta forma šla trochu dolů.

Je tam pořád hodně velká tlačenka na tvůj post?
Celkově je tam pět středních záložníků. Většinou hrávají buď dva defenzivní a jeden ofenzivní nebo jeden defenzivní a jeden ofenzivní.

Máš stejné úkoly, jaké jsi měl v Brně?
Vesměs je to podobný. Možná je tam trochu víc volnosti ve směru dopředu. Můžu víc zaútočit.

Co parta ve srovnání s Brnem?
Abych řekl pravdu, tak se to moc srovnávat nedá. Je tam hodně cítit konkurence a víc hráčů z ciziny. Většinou ti Ukrajinci si nepřipouští nikoho moc k tělu. Není to takový kamarádský, jako to bylo třeba tady v Brně, kdy jsme si po každým zápase šli sednout na véču nebo jen tak pokecat.

Takže tam není ani žádný srandista, jako byl třeba Zelí?
To ne, to vyloženě ne. Leda že by tam byl a já bych mu nerozuměl. Ale nikoho takovýho jsem tam neviděl.

Kdo je největší tahoun na hřišti?
Kapitán Rusol, což je střední half, taky reprezentant. A takovej playmaker je tam Nazarenko. To je vzhledově podobnej typ jako je Tomáš Polách. Má už taky takovou plešku, taky kolem třiceti a zhruba stejně vysokej (smích).

To bude mít Polon radost, až si to přečte…
No já myslím, že je zvyklej. Třeba jak se vyhlašovala teď jedenáctka roku a stál tam vedle Verbíře a Pavla Horvátha… No já myslím, že naštvenej nebude (smích).

Potkal jsi na Ukrajině i nějaký lidi mimo fotbal?
Na to nebyl moc čas. Každej den trénink nebo zápasy, takže když bylo volno, člověk byl rád, že si mohl odpočnout. Je tam trochu i jazyková bariéra, takže jsem se zatím nijak neseznamoval.

Stihls alespoň na ulici odpozorovat jací jsou Ukrajinci v porovnání třeba s námi?
Ten největší rozdíl je asi v tom, že tam jsou na jedné straně velcí pracháčí, na straně druhé velcí chudáci. U nás ten rozdíl není takovej. Tam je to do očí bijící. Kolik tam jezdí Porsche, tolik je tam na ulici žebráků.

Fotbal je tam dostupný pro všechny?
Myslím, že jo. Teda abych řekl pravdu, ani nevím jaký jsou ceny vstupenek, ale myslím, že to je bez problémů jak u nás asi.

U nás se na jaře dost řešilo téma fanoušků, kteří byli občas až moc temperamentní. Jaké je to v tomto směru na Ukrajině?
Nic takovýho jsem tam zatím neviděl, tak nevím. Jezdí s náma docela velkej kotel i na zápasy venku, ale žádných excesů jsem si nevšiml. Vím akorát, že jsou vždycky dost slyšet.

A co tréninky? Posledně jsi říkal, že jsou hodně náročný. V čem se třeba liší od Brna?
Nejvíc asi v nasazení. Ta konkurence je tam velká a každej chce hrát. Když hrajeme na tréninku fotbal, tak je to jízda. Včetně skluzů a tak, prostě má to jiný tempo. Jsou i delší. V Brně trvaly během sezony tak hoďku a čtvrt, tady i hoďku a třičtvrtě. Většinou hrajem fotbal na půlku hřiště a je to řežba. Nesmí se vynechat jedinej souboj. V tom je asi ten největší rozdíl.

S koučem jsi kamarád?
Tak žádnej problém jsem s ním neměl, ale že bych s ním byl nějakej velkej kamarád a chodil s ním na kafe, to ne (smích).

S kým teda chodíš na kafe?
Mám tam kamoša Rumuna, Mazilu se jmenuje. Přišel vlastně ve stejnou dobu jako já. Tak s tím si rozumím asi nejvíc. Občas zajdem na véču nebo tak. Většinou se bavíme spolu. Anglicky, protože rusky zatím moc neumí. Sem tam ho učím nějaký slovíčka.

Jak ti říkají v kabině, dostals nějakou přezdívku?
Říkají mi normálně Mario, nebo Cholek. Přezdívku jsem zatím žádnou nevyfasoval.

Co celkově život na Ukrajině. Co se pro tebe nejvíc změnilo?
Přišel jsem o kamarády, se kterejma su v kontaktu už jen po skajpu. Pak se tomu taky musela přizpůsobit moje přítelkyně, která teď maturuje. Dostala se na vejšku, tak si to musela dát dálkově, aby tam mohla být se mnou. Jinak ten život je něco jinýho než u nás. Je tam ještě trošku vidět špína a taková zaostalost. Ale všude se tam teď staví a snaží se to zlepšit. Jak tam má být EURO, tak mají nějaký normy, který musí splnit. Komunikace a tak, všechno by se teď mělo spravovat.

Ukrajina by taky ráda do Evropské unie. Co ty na to?
To nevím. Politice moc nerozumím. Myslím, že jsou spíš orientovaní na Rusko. Těžko říct?

Ještě k té přítelkyni. Dá se to s ní teď vydržet, když má těsně před maturitou?
Je teda hodně nervózní, ale v pohodě. Pořád je zabraná v knížkách, já už jí říkám, ať se neučí. Vlastně všichni jí říkají, ať už se neučí. Stejně to dá bez problémů. Když jsem to dal já, tak to musí dát taky (smích). Když si ale vzpomínám jak jsem byl nervózní před maturitou já, tak ji chápu. Tak nervózní jsem v životě nebyl.

Jak probíhal tvůj maturitní den?
No už je to dávno, takže si na to ani moc nevzpomínám. Možná i kvůli té nervozitě. Vím jenom, že před vstupem do té třídy jsem myslel, že omdlím (smích).

Z čeho jsi maturoval?
Matika, čeština, angličtina, ekonomie.

Co byl největší problém?
(zamyslí se) Naštěstí jsem měl docela štěstí na otázky, takže nakonec jsem žádnej větší problém neměl. Vždycky jsem k tomu něco řekl a byl jsem spokojenej, že jsem odmaturoval.

Přítelkyně má největší strach z čeho?
Co tak slyším, tak ze všeho. I když si myslím, že je to zbytečný. Ona hlavně chce odmaturovat co nejlíp, mně to bylo v podstatě jedno, hlavně abych odmaturoval. Ona chce tak za čtyři, za pět, tak je hodně nervózní.

Jaký program budete mít spolu potom? Bude nějaká oslava?
Tak něco asi bude. Nejspíš si ogrilujem nějaký maso na zahradě, nebo možná půjdem někam na večeři.

Pak dovolená?
Zatím plánujem jenom tady u nás. Uvidíme. Na dovolenou k moři ale asi zatím ne. Pak tady zas dlouho nebudu, tak si to tu chci užít. Na dovolené jsem vlastně tady.

Jak teď trávíš volný čas?
Chodím hrát tenis… koupili jsme pinpongovej stůl, tak hraju s bráchou od přítelkyně pinec. Většinou se pohybuju. Dostal jsem čtrnáctidenní tréninkový plán, tak od pondělka budu už trénovat.

Vyfasovals i nějakej tester na plnění dávek?
Ne to ne. To dělám pro sebe, že jo. Abych pak nebyl trapnej, až se vrátím (smích).

Co říkáš na tažení Brna v poslední době. Sledoval jsi jak si tvoji bývalí spoluhráči vedou?
No jasně. Klobouk dolů před klukama. Měli tam sérii zápasů, co jenom vyhrávali. Měli spoustu zranění, takže to pro ně bylo určitě fyzicky náročný a zvládli to dobře. Sledoval jsem na netu i některý zápasy a držel jim palce. Moc se mi líbil zápas se Slávií, pak škoda toho Liberce, kde je trošku zařízl rozhodčí. Škoda, že se tam nakonec nedostali. Přitom skoro mohli hrát i Ligu mistrů.

A nebo UEFU proti Dněpru…
To by bylo určitě zajímavý.

Jsi s klukama pořád v kontaktu?
Akorát s Markem Střeštíkem, s tím asi nejvíc. Teď ten tenis jsme taky chodili hrávat spolu.

A co Luba? Myslíš, že to pro něj byl dobrej krok odejít do CSKA po jejich přípravě. Zatím hraje jen v béčku…
Tak těžko říct, jakou to má kvalitu. Ale když takhle hrajou všechny ty béčka mezi sebou, tak tam určitě kvalitní hráči jsou a zkušenosti tam nějaké získá. Tréninky tam mají taky na vysoký úrovni… Myslím, že špatnej krok neudělal. To, že nebude hned nastupovat za áčko se asi dalo trochu čekat, když s něma neabsolvoval tu přípravu. Teď si to v létě odmaká a bude mít určitě větší šanci.

Co ty a Ukrajina. Předpokládám, že to nevidíš jako konečnou zastávku…
Určitě bych tam nechtěl zůstat celou fotbalovou kariéru. Uvidíme. Ještě tam mám smlouvu na tři a půl roku (smích). Ono taky bude hlavně záležet na tom, jak se mně bude dařit a jak se bude dařit týmu. Třeba když se podíváme do poháru UEFA, kterej vyhrál Zenit Petrohrad, tak tam se každej zviditelnil a určitě o ty hráče teď bude v zahraničí zájem. Určitě neplánuju, že bych se na Ukrajině usadil.

Kam by tě to lákalo?
Těžko říct. Je hodně kvalitních soutěží. Itálie… nevím, tak různě.

Už jste se v klubu bavili o cílích pro příští rok?
Zatím ne. Na to nebyl ani čas. Po posledním zápase to trenér nějak rozpustil, rozloučil se s námi, popřál nám hezkou dovolenou, ať si odpočnem a říkal, kdy máme sraz. Na nějaký hodnocení nebylo kdy.

Kde budeš sledovat EURO?
(hmmm…) Asi na Ukrajině. Doma. Teda doma, no je to vlastně teď můj druhej domov (smích).

Jak to probíhá v tom tvým novým domově. O všechno se teď musíš starat sám…
Nějakej velkej problém mně to nedělá. Naučil jsem se prát… vařit teda ještě ne, na to zatím nebyl něják čas, nebo se mi spíš nechtělo. Jinak normálka.

Jak tam trávíš večery?
Tak o půl osmé přijdu domů, mrknu na telku… teda spíš na filmy, protože ta ruština už mi leze krkem (výbuch smíchu). Tam je padesát programů a všechny rusky a všechny o ničem. Tak se dívám na filmy v češtině. Mám tam s sebou takovou zásobu, že se na to nemůžu nikdy dodívat.

Už se za tebou byl někdo podívat?
Mamka jednou, taťka dvakrát, přítelkyně taky asi dvakrát.

Byli se podívat i na fotbale?
Taťka byl. Ten dokonce sedl do auta a jel se podívat ven, když jsme hráli tuším v Charkově. Docela jsem se mu divil, že je takovej kaskadér.

Takže silnice a značení nic moc…
No (smích). Říkal, že tam byla nějaká čtyřproudovka, něco jako dálnice a pak to tam bylo svedený do levýho pruhu. Tak že furt jel rovně, rovně, rovně… a asi po dvaceti kilometrech ho zastavili policajti s tím, že jel celou dobu v protisměru. A nikdo si toho nevšiml, auta proti němu jezdili a nikomu to nepřipadalo divný. Ten chaos na těch silnicích je tam normální.

Taky s tím máš problémy?
Už jsem si zvykl. Nikde mimo město nejezdím. Ve městě je teda provoz hustej, ale už s tím nemám problém.

Ještě k tomu EURU, kam jsem vlastně mířil. Co ty a reprezentace? Myslíš, že vůbec byla šance se tam dostat?
Nevím. To vůbec neřeším. Byl jsem jen v kontaktu s panem Lavičkou, ten bohužel teď odešel do Sparty. Teda bohužel… samozřejmě mu to přeju. Teď jsem se díval na tu Litvu, tak jsem rád, že vyhráli. Jestli byla nějaká šance, no nevím. Soustředím se teď hlavně na jednadvacítku. Na podzim hrajeme kvalifikaci na EURO právě s Ukrajinou a v Turecku, tak věřím, že to zvládnem. Byla by to škoda, kdybysme se tam nedostali. Je to pro mě poslední šance si ještě zahrát za jednadvacítku. Vím jak to bylo minule, když jsem se těsně před mistrovstvím Evropy zranil. Tehdy mě to hodně mrzelo, tak bych se tam teďka rád podíval.

Bude teď duel s Ukrajinou pro tebe prestižnější?
Možná trochu jo. Jsou tam i dva hráči, co máme teď v mančaftu, tak bysme se možná mohli nějak hecnout.

Po EURU bude v áčku končit dost hráčů. Myslíš, že pak bude větší šance i tam?
To bude záležet na tom jak se mi bude dařit. Teď na to každopádně ani trochu nemyslím.

Kdo by byl podle tebe ideální po Lavičkovi k jednadvacítce?
Těžko říct, to asi nebude otázka na mě. Já bych si samozřejmě přál nejvíc pana Soukupa. Ten to bohužel nebude, ten válčí zase v Africe. Jinak mě nikdo moc nenapadá.

Myslíš, že kdyby nebyl v Egyptě, tak by byl pan Soukup prvním kandidátem na uvolněné místo?
To si myslím, že určitě. Myslím, že už dělal dlouho asistenta jak tady, tak u jednadvacítky. Měl velký úspěch jako hlavní kouč u dvacítek, tak si myslím, že by to bral.

V čem je pan Soukup jiný, než ostatní trenéři?
Do fotbalu je hodně zapálenej. Je vidět, že je to prostě jeho život, že by pro to udělal úplně všechno. Je výbornej na taktiku. Umí dokonale přečíst soupeře a nachystat na něho takovej systém, že ho dokáže překvapit. V tom jsou asi jeho největší přednosti.

Mario, díky moc za vyčerpávající rozhovor a za všechny ti přeju ať se ti dál daří co nejlíp.
Jasný. Všem v Brně taky vše nej.

Počkej vlastně ještě jedna věc. Prý ses v tom Dněpru nakonec už naučil pít i to pivo. Jak se ti to prosím tě stalo?
To jen tak mezi řečí padla v jednom rozhovoru otázka, jestli už jsem porušil to, že jsem si nikdy pivo nedal. Řekl jsem, že už jsem si ho jednou teda lokl, no a vyšlo z toho, že su alkoholik (smích). Tak lepší nic neříkat. Takže mlčím.

Už ani nějakou pěknou ruskou písničku do podcastu nám nezazpíváš?
Písničku, to fakt ne. Já vlastně ani žádnou neumím.

Tak aspoň nějakou básničku…
Z hlavy nevím, ale když jsem byl malej, tak mě táta učil jednu o zajíčkovi. Hele, tak já se to do příště naučím, ozvu se a něco nahrajem.

Tak dobrá. Ale ne, že zapomeneš.
Neboj. Čau.

Cílem Brna je hrát pravidelně evropské poháry a patřit do užší české špičky. V sezóně 2007/2008 nám účast v Poháru UEFA utekla pouze o kousek. Tato meta je však pouze jedním článkem v dalším vzestupu klubu. Rádi bychom do Brna vrátili titul a dostali se do Ligy mistrů. Ke splnění tohoto snu nás čeká hodně práce. Pod současným vedením a majiteli má klub vzestupnou úspěšnost. Podařilo se jej stabilizovat finančně. Obchodně jsme vnímáni jako rovnocenní partneři, což se projevuje úspěšnými prodeji hráčů. Zájem o naše hráče a obchody svědčí o tom, že se v klubu pracuje dobře. Chceme, aby klub bohatl a jeho ekonomické možnosti se zvětšovaly. Investice do hráčů se samozřejmě nepočítají jenom na přestupovém trhu. Je pro nás důležité umět tyto investice využít nejen sportovně, ale i obchodně. Nyní je potřeba klub stabilizovat i sportovně. Nikdo se nesmí pozastavovat nad tím, když Brno před každou sezónou vyhlásí boj o přední příčky a evropské poháry. Musíme získat zpět své sportovní renomé. K tomu samozřejmě patří i koncepční práce. Trenér Uličný má nyní smlouvu do léta roku 2009. Může pokračovat ve své práci a dále ji rozvíjet. Návaznost myšlenek a koncepce je v tomto ohledu důležitým prvkem. Bude pokračovat budování týmu podle trenérových představ a posilování týmu. V lize i Evropě chceme hrát důstojnou roli a být kvalitním soupeřem. Naší vizí je, aby Brno patřilo do nejlepší čtyřky ligy. Ta se podle nás skládá z pražských S, Baníku a Brna. Do silných klubů, kterých se každý soupeř bojí a má před zápasem s nimi respekt. Aby každý soupeř věděl: "Zápas s Brnem rovná se problém." Brno musí být evropským týmem, který na evropské scéně bude působit pravidelně. K tomu se samozřejmě váže i naše touha mít v mužstvu co nejvíce reprezentantů. Abychom takovéto mužstvo mohli vybudovat, musíme se spoléhat nejen na kvalitní scouting a dostatek peněz na přestupy. Je potřeba si své vlastní talenty, reprezentanty, vychovávat nadějné hráče. A v tomto směru už Brno podniká kroky mílovým tempem. Výchova mládeže vždy byla a je v Brně na dobré úrovni. To dokazují výsledky mládežnických mužstev. Pro tuto úspěšnou práci je však třeba vybudovat také kvalitní podmínky. Proto je důležitou součástí vývoje klubu stavba tréninkového centra mládeže v Brněnských Ivanovicích (TCM). V květnu 2008 byla dokončena stavba první etapy a areál tak byl připraven na sezónu 2008/2009. Klubovou základnu v něm mají všechna mládežnická družstva od šestých tříd výše, juniorky a ženy. Již nyní se připravuje druhá etapa výstavby, během níž by mělo mimo jiné přibýt hřiště s přírodní trávou. Mimo novinek sportovních přicházejí novinky marketingové. I v nich chceme pokračovat. V lednu 2008 byl spuštěn nový klubový web s moderní grafikou. Stejná firma pro vás vytvořila novou podobu zápasových programů. Spolupracujeme s rádiem Kiss Hády a rádi bychom rozšířili nabídku našeho fanshopu. Soutěže a akce pro fanoušky budou i nadále pokračovat. Vždyť i starost o fanoušky, vzájemná spolupráce a ztotožnění se s klubem nás posunuje dále. Pro evropské poháry je samozřejmě třeba kvalitní stadion. Jak pro hráče, tak pro fanoušky. Na Srbské se od sezóny 2008/2009 bude hrát na vyhřívaném trávníku, jak nám ukládají regule svazu. Město též plánuje přidání nových sedaček, čímž se zvýší kapacita. Všichni ale samozřejmě vzhlížíme k novým projektům. Lužánky jsou symbolem brněnského fotbalu a fandovství. Proto by si Brňáci nový stadion zasloužili. Klub může v tomto případě hrát pouze malou pomocnou roli. Samozřejmě budeme v rámci našich možností "tlačit" město do realizace stavby. Budeme samozřejmě využívat naše kontakty pro lobbing za peněžní prostředky na stavbu. Ty jsou evidentně největším problémem. Pokud bude do tří let stadion opravdu stát, chceme na něm hrát Ligu mistrů. To je náš příspěvek do přípravy stadionu, aby opravdu byl využit co nejlépe.

Jaké sportovní vybavení by mělo mět Brno??

HLASUJ!!!