FC "BOBY" BRNO - Články

Jan Polák

Fri, 13 Jun 2008 19:02:28 +0200

Jan Polák se narodil 14.března 1981 v Brně. S fotbalem začínal v Tatranu Bohunice odkud v 10 letech přešel do 1.FC Brno. Debutoval 20.3.1998 v neslavném derby, kdy Boby prohrálo na půdě Drnovic 4:0. Odchodem Ríši Dostálka do Slavie Praha se dostal do základní sestavy a do roku 2002 za Brno odehrál 94 zápasu a vstřelil 4 góly. Přestoupil do Liberce odkud pak v roce 2005 za 1 milion euro přestoupil do Norimberku. V roce 2007 přestoupil do Anderlechtu.

Reprezentační debut 24.dubna 1999, s reprezentací do 21 let vyhrál Mistrovství Evropy. V roce 2006 startoval na Mistrovství světa, kde se však zbytečně nechal vyloučit v zápase s Itálií a možná právě on zhatil naše plány na postup ze skupiny.

Zápas hvězd skončil remízou

Fri, 06 Jun 2008 21:18:19 +0200

Na hřišti Aposu Blansko včera hrály fotbal sportovní hvězdy. Naši Old boys, hrající pod hlavičkou mistrů republiky Zbrojovky 1978, nastoupili proti Výběru ligových fotbalistů a hokejistů.

Ten sestavil Tomáš Hübschmann a samozřejmě nemohl nenominovat Petra Švancaru. Náš bývalý hráč se také hattrickem podílel na remíze 4:4. Za Zbrojovku skóroval ředitel Krajského úřadu a nynější místopředseda představenstva 1. FC Brno a.s. Jiří Crha, dvakrát se trefil Patrik Holomek a jednou, jak jinak než parádně, Roman Kukleta.

Záštitu nad zápasem měl střelec úvodní branky inženýr Crha a výtěžek akce bude věnován Nadačnímu fondu Modrý hroch, který podporuje úrazovou prevenci a léčení poraněných dětí.

Změny v kádru

Fri, 06 Jun 2008 21:16:55 +0200

Příchody:
Petr Haluza - z Hradce Králové
František Bakrlík - z Podhale Nowy Targ (POL)
Kamil Jarina - z Plzně
Tomáš Protivný - ze Sparty
Alexandr Hylák - z Pardubic
David Švagrovský - ze Slavie
Kamil Brabenec - z Budějovic
Milan Kostourek - z Chomutova
Tomáš Kempný - ze Skalice (SVK)
Petr Polodna - z Jihlavy (??)

Odchody:
Pavel Vostřák - Neuchatel Sports (SWI)
Radek Dlouhý - Neuchatel Sports (SWI)
Petr Lipina - Czarne Jastrzębie (POL)
Rostislav Malena - Dukla Jihlava (1.liga)
Patrik Moskal - Hradec Králové (1.liga)
Pavel Maláč - Šumperk (2.liga - hostování)
Peter Sojčík,Aleš Staněk a Pavel Březina - vš.Třebíč (do 31.01.09 - hostování)

Nové smlouvy:
Miroslav Barus, Jan Mikel, Marian Morava, Aleš Staněk, Přemysl Sedlák,Lukáš Hronek, Kamil Jarina
Junioři v přípravě:
Petr Zítka, Jakub Vejvar, Jan Grmela, Ondřej Stehlík
S Kometou trénují:
Tomáš Vincour (Kanada), Petr Obdržálek (naposled Třebíč)

Kde v Brně mít fotbalový a hokejový stadion

Fri, 06 Jun 2008 21:15:20 +0200

hlasuj!!

Krátké povídání o slavném hokejovém stadionu Za Lužánkami

Fri, 06 Jun 2008 21:08:05 +0200

Historie

Historie Zimní stadion v Brně za Lužánkami patří k nejstarším u nás, a jako druhý v republice (hned po legendární pražské Štvanici) měl umělou ledovou plochu. Sportovní areál za Lužánkami byl do územního plánu Zemského hlavního města Brna zahrnut již ve třicátých letech minulého století jako celek a nebýt přerušení díky 2 světové válce, spatřil by světlo světa daleko dřív. Do té doby musela městu vystačit víceméně přírodní kluziště na kterých se hrál i hokej. Asi jedno z nejstarších leželo v Králově Poli na dvoře tehdejší měšťanky, která sídlila v budově na rohu dnešního Slovanského náměstí a ulice Srbské. Ještě mnohem starší bylo potom kluziště na místě dnešních Městských lázní v Zábrdovicích, Jedno z kluzišť také leželo přímo v Lužáneckém parku na rohu ulic Drobného a Lužánecké, v místě, kde dnes nalezneme volejbalové kurty.

"Opravdový" stadion však stále v Brně chyběl a tak bylo rozhodnuto, že se postaví v rámci "všesportovního" lužáneckého areálu. Nekrytý zimní stadion byl slavnostně otevřen v roce 1947 a od počátku své existence měl umělou ledovou plochu. Situování a koncepce původního stadionu se zachovala v podstatě až do dnes s tím, že tehdejší stánek neměl krytou plochu a ochoz za brankou byl ve zkrácené podobě, tedy bez patrové tribuny "D". Betonové ochozy, které byly vyhloubeny do terénu, obepínaly kluziště tak jako dnes ze tří stran. Mimo sezónu dokonce stadion sloužil jako letní kino a konaly se na něm i rùzné kulturní akce. Za budovou sekretariátu vznikla druhá tréninková plocha, která ale nikdy neměla oficiální rozměry pro hokej a tak byla výhradně určena k veřejnému bruslení. Koncem osmdesátých let se uvažovalo o jejím zastřešení, z tohoto plánu však sešlo.

Největší slávu tomuhle stadionu ale přinesli hokejisté. Na dlouhých 45 let (s drobnými přestávkami) se stal domácím svatostánkem pro RH Brno, dnešní Kometu, která vzniká v roce 1953 a od počátku se zabydluje za Lužánkami. Ta na něm získala všech dosavadních 11 titulů mistrů republiky a proslavila se daleko za hranice naší vlasti… Svá domácí utkání tady ovšem hrála i jiná brněnská mužstva, v padesátých letech Spartak ZJŠ Brno (ZSJ Zbrojovka Brno I) a GZ Královo pole, v sedmdesátých a na začátku osmdesátých TJ Lokomotiva Ingstav a na konci devadesátých i HC Ytong. To je výčet jen těch slavnějších, hrála zde také amatérská družstva z města i širokého okolí. Hrála se zde i celá řada reprezentačních klání, většinou přátelských (nejčastěji proti tehdejšímu SSSR), ale v roce 1959 se zde dokonce odehrála jedna ze základních skupin Mistrovství Světa, ze kterého tehdy postoupila do pražské finálové skupiny mužstva SSSR a USA.

Jeden z nejdůležitìjších mezníkù v historii bylo zastřešení tehdejšího nekrytého stadionu. Zatím co v jiných městech (v Praze, Ostravě, Opavě, na Kladně, v Č.Budějovicích a dalších) se již nějaký rok hrálo v zastřešených halách, Brno se dočkalo až na začátku šedesátých let. Na zastřešení stadionu byla použita mohutná příhradová konstrukce s dřevěným bedněním, která leží na několika sloupech nad podélnými tribunami A a B a na opěrných štítových zdech za oběma brankami. Nad ochozem za brankou vznikla nová, divácky velmi atraktivní tribuna D, která stoupala strmně až pod novou střechu. Budova sekretariátu byla přestavìna, vznikly nové šatny a sociální zařízení. Dokončení hlavní části rekonstrukce se na několik měsíců oddálilo, takže ZKL Brno je nuceno sehrát několik úvodních kol sezóny 63/64 na hostujících stadionech. Úplného dokončení a opláštění obvodových stěn se stadion dočká až v roce 1964. Od této doby zůstala podoba stadionu nezměněna až do dnes.

"Pod střechou" už vybojovalo ZKL Brno jen dva tituly a nad hokejem v Brně se začalo pomalu smrákat. Po otevření víceúčelové haly Rondo v roce 1982, se hokejisté tehdejšího Zetoru na několik sezon přestěhovali. Rondo bylo (zdánlivě) až do otevření ostravské haly ve Vítkovicích považováno za nejmodernější halu u nás a tak se pomalu začalo na "starý zimák" zapomínat. Vrcholový hokej (i když jen druholigový) se ale za Lužánky vrátil v sezoně 88/89 a hned znamenal pro Kometu v další sezoně návrat mezi naši elitu. Začátek konce zalužáneckého zimního stadionu byl zpečetěn po pádu komunismu v roce 1989, kdy přešel od ČSTV do vlastnictví soukromých organizací, vystřídalo se několik majitelů, kteří to ne vždy mysleli dobře. Kometa opustila Lužánky ještě jednou a to v sezoně 93/94, po roční odmlce si zde ale opět vybojovala postup do nejvyšší soutěže, tentokrát ale naposled... Kometa zde nedobrovolně končí svoje účinkování v sezóně 1997/98 a nutno podotknout, že se už na současný stadion asi nikdy nevrátí. Halu využíval ještě jednu následující sezonu brněnský Ytong ve třetí nejvyšší soutěži. Srdce haly se ale definitivně zastavilo v zimě na přelomu roku 1999/2000... Zimní stadion se tak stal útočištěm pro bezdomovce a vandaly a několikrát v něm vsplanul i požár. V roce 2005 dokonce posloužil pro výcvik psù ze záchranných kynologických brigád, kterým stav stadionu dokonale vyhovoval, v současné době totiž platí za největší zastřešenou ruinu u nás...

Popis stadionu:

Zchátralý stánek leží nedaleko centra mìsta. Tribuny jsou ze tří stran, na obou delších stranách jsou tribuny A a B na sezení, za jednou z branek C a D na stání. Sektor C je ve tvaru podkovy, na jeho pravé èásti byla č ást sektoru vyhrazena fanouškùm hostí, nad ním se klene vysoko pod střechou tribuna D kde byl domácí kotel. Obě tribuny na stání pùsobí obrovským dojmem a dokázalo se na ně "nacpat" až 6 000 divákù. Pod "déčkem" bylo také občerstvení a vchod na WC. Pokladny jsou umístěny pod tribunami na stání. Na protìjší straně od obou tribun na stání stojí budova sekretariátu, světelné tebule jsou umístěny nad tribunami A a B.
Kapacita stadionu byla udávána kolem 10 200 divákù, mnozí pamětníci ovšem pamatují i větší návštěvy...

Jak to mohlo dopadnout?

Megalomanské plány Lubomíra Hrstky na počátku devadesátých let minulého století počítali i s odkoupením brněnského hokeje a zároveň s rekonstrukcí Zimního stadionu a celého areálu Za Lužánkami. Bylo vypracováno několik studií, které bohužel dodnes zùstaly jen na papíře... Nejzajímavìší byla asi tato studie (schéma 2), která se zabývala hlavním nedostatkem stadionu, že tribuny jsou jen ze tří stran a stadion v této podobě nikdy nebude působit jako aréna. Podle ní by došlo k posunutí ledové plochy blíže do tribuny C a tím by vznikl několikametrový prostor pro čtvrtou tribunku E. Všechna místa v hale by byla samozřejmě na sezení, čímž by se ale výrazně snížila kapacita. Nad nově vzniklou tribunou E by byly vybudovány VIP prostory, které jsou podle studie zapuštìny do části budovy sekretariátu. Projekt také počítal se zastřešením přilehlé venkovní plochy, která by se tak dala plně využívat jako tréninková hala.

Obázky:

schéma lužáneckého stadionu

takhle mohl stadion vypadat kdyby Lubomírovi Hrstkovi vše vyšlo.

Filip Chlup přestupuje do RBC Roosendaal

Wed, 04 Jun 2008 10:25:13 +0200

Záložník 1.FC Brno Filip Chlup bude v příští sezoně oblékat dres nizozemského RBC Roosendaal. V ambiciózním druholigovém klubu byl na testech už v zimě, přestupuje však až nyní. Se svým novým zaměstnavatelem podepsal dvouletou smlouvu s roční opcí.

"Od zimy jsme byli v kontaktu. Z internetu vím, že přes léto hodně posilují. Netají se těmi nejvyššími cíli. Jsem rád, že mi to vyšlo a moc se na nové angažmá těším," říká středopolař, který debutoval v první lize před třemi lety v zápase v Olomouci a má na svém kontě celkem 24 startů v nejvyšší domácí soutěži.

Pro letošní sezonu se Chlup nevešel do kádru áčka a odehrál ji tak v juniorce. Na Brno prý bude vzpomínat v dobrém. "Jsem rád, že jsem tu jako mladý dostal šanci zahrát si ligu. Brnu přeju jen to nejlepší a klukům aby si brzo zahráli na novém stadionu," povídá Filip týden před svými třiadvacátými narozeninami.

Rozhovor s Mariem Holkem

Wed, 04 Jun 2008 10:23:16 +0200

Před jarní částí sezony odešel bojovat o titul do ukrajinského Dněpru. Nakonec z toho byla jen bramborová medaile. Na rozdíl od té naší však stačila na postup do Poháru UEFA. Teď si však Mario Holek užívá volna v Brně. Tak jsme se sešli na kafe, abychom ho trochu vyzpovídali. Málem došlo i na recitování ruské básničky, ale to prý necháme na příště.

Mario, tak jak hodnotíš první půlrok na Ukrajině?
Když jsem tam šel, tak jsme byli na prvním místě. Tak jsem čekal, že se budeme prát o titul. Herně se nám ale moc nedařilo, takže celková atmosféra v klubu byla taková, že vedení nebylo spokojený, trenér nebyl spokojenej… Pro mě to bylo spíš takový na rozkoukání se a adaptování se v tom klubu. Jsem rád, že jsem odehrál nějaký zápasy a mohl jsem si zkusit ukrajinskou ligu.

Jakým způsobem jste dostávali najevo nespokojenost?
Že by si nás sportovní ředitelé brali po jednom na kobereček, to ne. Najevo to dávalo vedení spíš trenérovi. Nás si pak podával on. Třeba když jsme prohráli dva nebo tři zápasy v řadě, tak došel na trénink a řekl, ať si každej vezmeme balon a jdeme na půlku. Každej už čekal, že bude nějakej záhul. On ale řekl, ať si sedneme na zem a začal kritizovat. Hlavně ty domácí hráče, kteří tam byli už dýl. Těm dal docela čočku. Všichni seděli s hlavama dole a nikdo si neodvážil nic říct. Trenér má celkem respekt, proto to vedení řeší spíš takto.

Tys už dostal taky čočku?
Já jako nováček zatím ne. Zatím jsem se tomu vyhnul.

Takže čekáš, že když nebudete po podzimu první, už ji dostaneš taky?
Tak první nevím, ale když nebudou výsledky, tak se to asi dá čekat, že se to dá nějak najevo.

Jak jsi byl osobně spokojen s vytěžováním v zápasech? Čekal si, že se tak brzo zapracuješ do základní sestavy?
První zápas jsem nastoupil asi na deset minut za stavu 0:4 pro Kyjev. Možná i ten výsledek nakonec pomohl tomu, že další zápas už jsem naskočil do základu. Jenže s týmem, co byl poslední jsme remizovali 0:0, takže taky žádná sláva. Spokojenost tam určitě nebyla. Přesto jsem pak odehrál asi osm zápasů v řadě. Pak se mi ale nepovedl jeden poločas, o přestávce jsem střídal a pak další dva zápasy proseděl na lavce. Poslední jsem zase hrál. Celkově to bylo z mé strany lepší zezačátku, pak ta forma šla trochu dolů.

Je tam pořád hodně velká tlačenka na tvůj post?
Celkově je tam pět středních záložníků. Většinou hrávají buď dva defenzivní a jeden ofenzivní nebo jeden defenzivní a jeden ofenzivní.

Máš stejné úkoly, jaké jsi měl v Brně?
Vesměs je to podobný. Možná je tam trochu víc volnosti ve směru dopředu. Můžu víc zaútočit.

Co parta ve srovnání s Brnem?
Abych řekl pravdu, tak se to moc srovnávat nedá. Je tam hodně cítit konkurence a víc hráčů z ciziny. Většinou ti Ukrajinci si nepřipouští nikoho moc k tělu. Není to takový kamarádský, jako to bylo třeba tady v Brně, kdy jsme si po každým zápase šli sednout na véču nebo jen tak pokecat.

Takže tam není ani žádný srandista, jako byl třeba Zelí?
To ne, to vyloženě ne. Leda že by tam byl a já bych mu nerozuměl. Ale nikoho takovýho jsem tam neviděl.

Kdo je největší tahoun na hřišti?
Kapitán Rusol, což je střední half, taky reprezentant. A takovej playmaker je tam Nazarenko. To je vzhledově podobnej typ jako je Tomáš Polách. Má už taky takovou plešku, taky kolem třiceti a zhruba stejně vysokej (smích).

To bude mít Polon radost, až si to přečte…
No já myslím, že je zvyklej. Třeba jak se vyhlašovala teď jedenáctka roku a stál tam vedle Verbíře a Pavla Horvátha… No já myslím, že naštvenej nebude (smích).

Potkal jsi na Ukrajině i nějaký lidi mimo fotbal?
Na to nebyl moc čas. Každej den trénink nebo zápasy, takže když bylo volno, člověk byl rád, že si mohl odpočnout. Je tam trochu i jazyková bariéra, takže jsem se zatím nijak neseznamoval.

Stihls alespoň na ulici odpozorovat jací jsou Ukrajinci v porovnání třeba s námi?
Ten největší rozdíl je asi v tom, že tam jsou na jedné straně velcí pracháčí, na straně druhé velcí chudáci. U nás ten rozdíl není takovej. Tam je to do očí bijící. Kolik tam jezdí Porsche, tolik je tam na ulici žebráků.

Fotbal je tam dostupný pro všechny?
Myslím, že jo. Teda abych řekl pravdu, ani nevím jaký jsou ceny vstupenek, ale myslím, že to je bez problémů jak u nás asi.

U nás se na jaře dost řešilo téma fanoušků, kteří byli občas až moc temperamentní. Jaké je to v tomto směru na Ukrajině?
Nic takovýho jsem tam zatím neviděl, tak nevím. Jezdí s náma docela velkej kotel i na zápasy venku, ale žádných excesů jsem si nevšiml. Vím akorát, že jsou vždycky dost slyšet.

A co tréninky? Posledně jsi říkal, že jsou hodně náročný. V čem se třeba liší od Brna?
Nejvíc asi v nasazení. Ta konkurence je tam velká a každej chce hrát. Když hrajeme na tréninku fotbal, tak je to jízda. Včetně skluzů a tak, prostě má to jiný tempo. Jsou i delší. V Brně trvaly během sezony tak hoďku a čtvrt, tady i hoďku a třičtvrtě. Většinou hrajem fotbal na půlku hřiště a je to řežba. Nesmí se vynechat jedinej souboj. V tom je asi ten největší rozdíl.

S koučem jsi kamarád?
Tak žádnej problém jsem s ním neměl, ale že bych s ním byl nějakej velkej kamarád a chodil s ním na kafe, to ne (smích).

S kým teda chodíš na kafe?
Mám tam kamoša Rumuna, Mazilu se jmenuje. Přišel vlastně ve stejnou dobu jako já. Tak s tím si rozumím asi nejvíc. Občas zajdem na véču nebo tak. Většinou se bavíme spolu. Anglicky, protože rusky zatím moc neumí. Sem tam ho učím nějaký slovíčka.

Jak ti říkají v kabině, dostals nějakou přezdívku?
Říkají mi normálně Mario, nebo Cholek. Přezdívku jsem zatím žádnou nevyfasoval.

Co celkově život na Ukrajině. Co se pro tebe nejvíc změnilo?
Přišel jsem o kamarády, se kterejma su v kontaktu už jen po skajpu. Pak se tomu taky musela přizpůsobit moje přítelkyně, která teď maturuje. Dostala se na vejšku, tak si to musela dát dálkově, aby tam mohla být se mnou. Jinak ten život je něco jinýho než u nás. Je tam ještě trošku vidět špína a taková zaostalost. Ale všude se tam teď staví a snaží se to zlepšit. Jak tam má být EURO, tak mají nějaký normy, který musí splnit. Komunikace a tak, všechno by se teď mělo spravovat.

Ukrajina by taky ráda do Evropské unie. Co ty na to?
To nevím. Politice moc nerozumím. Myslím, že jsou spíš orientovaní na Rusko. Těžko říct?

Ještě k té přítelkyni. Dá se to s ní teď vydržet, když má těsně před maturitou?
Je teda hodně nervózní, ale v pohodě. Pořád je zabraná v knížkách, já už jí říkám, ať se neučí. Vlastně všichni jí říkají, ať už se neučí. Stejně to dá bez problémů. Když jsem to dal já, tak to musí dát taky (smích). Když si ale vzpomínám jak jsem byl nervózní před maturitou já, tak ji chápu. Tak nervózní jsem v životě nebyl.

Jak probíhal tvůj maturitní den?
No už je to dávno, takže si na to ani moc nevzpomínám. Možná i kvůli té nervozitě. Vím jenom, že před vstupem do té třídy jsem myslel, že omdlím (smích).

Z čeho jsi maturoval?
Matika, čeština, angličtina, ekonomie.

Co byl největší problém?
(zamyslí se) Naštěstí jsem měl docela štěstí na otázky, takže nakonec jsem žádnej větší problém neměl. Vždycky jsem k tomu něco řekl a byl jsem spokojenej, že jsem odmaturoval.

Přítelkyně má největší strach z čeho?
Co tak slyším, tak ze všeho. I když si myslím, že je to zbytečný. Ona hlavně chce odmaturovat co nejlíp, mně to bylo v podstatě jedno, hlavně abych odmaturoval. Ona chce tak za čtyři, za pět, tak je hodně nervózní.

Jaký program budete mít spolu potom? Bude nějaká oslava?
Tak něco asi bude. Nejspíš si ogrilujem nějaký maso na zahradě, nebo možná půjdem někam na večeři.

Pak dovolená?
Zatím plánujem jenom tady u nás. Uvidíme. Na dovolenou k moři ale asi zatím ne. Pak tady zas dlouho nebudu, tak si to tu chci užít. Na dovolené jsem vlastně tady.

Jak teď trávíš volný čas?
Chodím hrát tenis… koupili jsme pinpongovej stůl, tak hraju s bráchou od přítelkyně pinec. Většinou se pohybuju. Dostal jsem čtrnáctidenní tréninkový plán, tak od pondělka budu už trénovat.

Vyfasovals i nějakej tester na plnění dávek?
Ne to ne. To dělám pro sebe, že jo. Abych pak nebyl trapnej, až se vrátím (smích).

Co říkáš na tažení Brna v poslední době. Sledoval jsi jak si tvoji bývalí spoluhráči vedou?
No jasně. Klobouk dolů před klukama. Měli tam sérii zápasů, co jenom vyhrávali. Měli spoustu zranění, takže to pro ně bylo určitě fyzicky náročný a zvládli to dobře. Sledoval jsem na netu i některý zápasy a držel jim palce. Moc se mi líbil zápas se Slávií, pak škoda toho Liberce, kde je trošku zařízl rozhodčí. Škoda, že se tam nakonec nedostali. Přitom skoro mohli hrát i Ligu mistrů.

A nebo UEFU proti Dněpru…
To by bylo určitě zajímavý.

Jsi s klukama pořád v kontaktu?
Akorát s Markem Střeštíkem, s tím asi nejvíc. Teď ten tenis jsme taky chodili hrávat spolu.

A co Luba? Myslíš, že to pro něj byl dobrej krok odejít do CSKA po jejich přípravě. Zatím hraje jen v béčku…
Tak těžko říct, jakou to má kvalitu. Ale když takhle hrajou všechny ty béčka mezi sebou, tak tam určitě kvalitní hráči jsou a zkušenosti tam nějaké získá. Tréninky tam mají taky na vysoký úrovni… Myslím, že špatnej krok neudělal. To, že nebude hned nastupovat za áčko se asi dalo trochu čekat, když s něma neabsolvoval tu přípravu. Teď si to v létě odmaká a bude mít určitě větší šanci.

Co ty a Ukrajina. Předpokládám, že to nevidíš jako konečnou zastávku…
Určitě bych tam nechtěl zůstat celou fotbalovou kariéru. Uvidíme. Ještě tam mám smlouvu na tři a půl roku (smích). Ono taky bude hlavně záležet na tom, jak se mně bude dařit a jak se bude dařit týmu. Třeba když se podíváme do poháru UEFA, kterej vyhrál Zenit Petrohrad, tak tam se každej zviditelnil a určitě o ty hráče teď bude v zahraničí zájem. Určitě neplánuju, že bych se na Ukrajině usadil.

Kam by tě to lákalo?
Těžko říct. Je hodně kvalitních soutěží. Itálie… nevím, tak různě.

Už jste se v klubu bavili o cílích pro příští rok?
Zatím ne. Na to nebyl ani čas. Po posledním zápase to trenér nějak rozpustil, rozloučil se s námi, popřál nám hezkou dovolenou, ať si odpočnem a říkal, kdy máme sraz. Na nějaký hodnocení nebylo kdy.

Kde budeš sledovat EURO?
(hmmm…) Asi na Ukrajině. Doma. Teda doma, no je to vlastně teď můj druhej domov (smích).

Jak to probíhá v tom tvým novým domově. O všechno se teď musíš starat sám…
Nějakej velkej problém mně to nedělá. Naučil jsem se prát… vařit teda ještě ne, na to zatím nebyl něják čas, nebo se mi spíš nechtělo. Jinak normálka.

Jak tam trávíš večery?
Tak o půl osmé přijdu domů, mrknu na telku… teda spíš na filmy, protože ta ruština už mi leze krkem (výbuch smíchu). Tam je padesát programů a všechny rusky a všechny o ničem. Tak se dívám na filmy v češtině. Mám tam s sebou takovou zásobu, že se na to nemůžu nikdy dodívat.

Už se za tebou byl někdo podívat?
Mamka jednou, taťka dvakrát, přítelkyně taky asi dvakrát.

Byli se podívat i na fotbale?
Taťka byl. Ten dokonce sedl do auta a jel se podívat ven, když jsme hráli tuším v Charkově. Docela jsem se mu divil, že je takovej kaskadér.

Takže silnice a značení nic moc…
No (smích). Říkal, že tam byla nějaká čtyřproudovka, něco jako dálnice a pak to tam bylo svedený do levýho pruhu. Tak že furt jel rovně, rovně, rovně… a asi po dvaceti kilometrech ho zastavili policajti s tím, že jel celou dobu v protisměru. A nikdo si toho nevšiml, auta proti němu jezdili a nikomu to nepřipadalo divný. Ten chaos na těch silnicích je tam normální.

Taky s tím máš problémy?
Už jsem si zvykl. Nikde mimo město nejezdím. Ve městě je teda provoz hustej, ale už s tím nemám problém.

Ještě k tomu EURU, kam jsem vlastně mířil. Co ty a reprezentace? Myslíš, že vůbec byla šance se tam dostat?
Nevím. To vůbec neřeším. Byl jsem jen v kontaktu s panem Lavičkou, ten bohužel teď odešel do Sparty. Teda bohužel… samozřejmě mu to přeju. Teď jsem se díval na tu Litvu, tak jsem rád, že vyhráli. Jestli byla nějaká šance, no nevím. Soustředím se teď hlavně na jednadvacítku. Na podzim hrajeme kvalifikaci na EURO právě s Ukrajinou a v Turecku, tak věřím, že to zvládnem. Byla by to škoda, kdybysme se tam nedostali. Je to pro mě poslední šance si ještě zahrát za jednadvacítku. Vím jak to bylo minule, když jsem se těsně před mistrovstvím Evropy zranil. Tehdy mě to hodně mrzelo, tak bych se tam teďka rád podíval.

Bude teď duel s Ukrajinou pro tebe prestižnější?
Možná trochu jo. Jsou tam i dva hráči, co máme teď v mančaftu, tak bysme se možná mohli nějak hecnout.

Po EURU bude v áčku končit dost hráčů. Myslíš, že pak bude větší šance i tam?
To bude záležet na tom jak se mi bude dařit. Teď na to každopádně ani trochu nemyslím.

Kdo by byl podle tebe ideální po Lavičkovi k jednadvacítce?
Těžko říct, to asi nebude otázka na mě. Já bych si samozřejmě přál nejvíc pana Soukupa. Ten to bohužel nebude, ten válčí zase v Africe. Jinak mě nikdo moc nenapadá.

Myslíš, že kdyby nebyl v Egyptě, tak by byl pan Soukup prvním kandidátem na uvolněné místo?
To si myslím, že určitě. Myslím, že už dělal dlouho asistenta jak tady, tak u jednadvacítky. Měl velký úspěch jako hlavní kouč u dvacítek, tak si myslím, že by to bral.

V čem je pan Soukup jiný, než ostatní trenéři?
Do fotbalu je hodně zapálenej. Je vidět, že je to prostě jeho život, že by pro to udělal úplně všechno. Je výbornej na taktiku. Umí dokonale přečíst soupeře a nachystat na něho takovej systém, že ho dokáže překvapit. V tom jsou asi jeho největší přednosti.

Mario, díky moc za vyčerpávající rozhovor a za všechny ti přeju ať se ti dál daří co nejlíp.
Jasný. Všem v Brně taky vše nej.

Počkej vlastně ještě jedna věc. Prý ses v tom Dněpru nakonec už naučil pít i to pivo. Jak se ti to prosím tě stalo?
To jen tak mezi řečí padla v jednom rozhovoru otázka, jestli už jsem porušil to, že jsem si nikdy pivo nedal. Řekl jsem, že už jsem si ho jednou teda lokl, no a vyšlo z toho, že su alkoholik (smích). Tak lepší nic neříkat. Takže mlčím.

Už ani nějakou pěknou ruskou písničku do podcastu nám nezazpíváš?
Písničku, to fakt ne. Já vlastně ani žádnou neumím.

Tak aspoň nějakou básničku…
Z hlavy nevím, ale když jsem byl malej, tak mě táta učil jednu o zajíčkovi. Hele, tak já se to do příště naučím, ozvu se a něco nahrajem.

Tak dobrá. Ale ne, že zapomeneš.
Neboj. Čau.

Vize a plány 1.FC Brno

Fri, 30 May 2008 15:17:52 +0200

Cílem Brna je hrát pravidelně evropské poháry a patřit do užší české špičky. V sezóně 2007/2008 nám účast v Poháru UEFA utekla pouze o kousek. Tato meta je však pouze jedním článkem v dalším vzestupu klubu. Rádi bychom do Brna vrátili titul a dostali se do Ligy mistrů. Ke splnění tohoto snu nás čeká hodně práce. Pod současným vedením a majiteli má klub vzestupnou úspěšnost. Podařilo se jej stabilizovat finančně. Obchodně jsme vnímáni jako rovnocenní partneři, což se projevuje úspěšnými prodeji hráčů. Zájem o naše hráče a obchody svědčí o tom, že se v klubu pracuje dobře. Chceme, aby klub bohatl a jeho ekonomické možnosti se zvětšovaly. Investice do hráčů se samozřejmě nepočítají jenom na přestupovém trhu. Je pro nás důležité umět tyto investice využít nejen sportovně, ale i obchodně. Nyní je potřeba klub stabilizovat i sportovně. Nikdo se nesmí pozastavovat nad tím, když Brno před každou sezónou vyhlásí boj o přední příčky a evropské poháry. Musíme získat zpět své sportovní renomé. K tomu samozřejmě patří i koncepční práce. Trenér Uličný má nyní smlouvu do léta roku 2009. Může pokračovat ve své práci a dále ji rozvíjet. Návaznost myšlenek a koncepce je v tomto ohledu důležitým prvkem. Bude pokračovat budování týmu podle trenérových představ a posilování týmu. V lize i Evropě chceme hrát důstojnou roli a být kvalitním soupeřem. Naší vizí je, aby Brno patřilo do nejlepší čtyřky ligy. Ta se podle nás skládá z pražských S, Baníku a Brna. Do silných klubů, kterých se každý soupeř bojí a má před zápasem s nimi respekt. Aby každý soupeř věděl: "Zápas s Brnem rovná se problém." Brno musí být evropským týmem, který na evropské scéně bude působit pravidelně. K tomu se samozřejmě váže i naše touha mít v mužstvu co nejvíce reprezentantů. Abychom takovéto mužstvo mohli vybudovat, musíme se spoléhat nejen na kvalitní scouting a dostatek peněz na přestupy. Je potřeba si své vlastní talenty, reprezentanty, vychovávat nadějné hráče. A v tomto směru už Brno podniká kroky mílovým tempem. Výchova mládeže vždy byla a je v Brně na dobré úrovni. To dokazují výsledky mládežnických mužstev. Pro tuto úspěšnou práci je však třeba vybudovat také kvalitní podmínky. Proto je důležitou součástí vývoje klubu stavba tréninkového centra mládeže v Brněnských Ivanovicích (TCM). V květnu 2008 byla dokončena stavba první etapy a areál tak byl připraven na sezónu 2008/2009. Klubovou základnu v něm mají všechna mládežnická družstva od šestých tříd výše, juniorky a ženy. Již nyní se připravuje druhá etapa výstavby, během níž by mělo mimo jiné přibýt hřiště s přírodní trávou. Mimo novinek sportovních přicházejí novinky marketingové. I v nich chceme pokračovat. V lednu 2008 byl spuštěn nový klubový web s moderní grafikou. Stejná firma pro vás vytvořila novou podobu zápasových programů. Spolupracujeme s rádiem Kiss Hády a rádi bychom rozšířili nabídku našeho fanshopu. Soutěže a akce pro fanoušky budou i nadále pokračovat. Vždyť i starost o fanoušky, vzájemná spolupráce a ztotožnění se s klubem nás posunuje dále. Pro evropské poháry je samozřejmě třeba kvalitní stadion. Jak pro hráče, tak pro fanoušky. Na Srbské se od sezóny 2008/2009 bude hrát na vyhřívaném trávníku, jak nám ukládají regule svazu. Město též plánuje přidání nových sedaček, čímž se zvýší kapacita. Všichni ale samozřejmě vzhlížíme k novým projektům. Lužánky jsou symbolem brněnského fotbalu a fandovství. Proto by si Brňáci nový stadion zasloužili. Klub může v tomto případě hrát pouze malou pomocnou roli. Samozřejmě budeme v rámci našich možností "tlačit" město do realizace stavby. Budeme samozřejmě využívat naše kontakty pro lobbing za peněžní prostředky na stavbu. Ty jsou evidentně největším problémem. Pokud bude do tří let stadion opravdu stát, chceme na něm hrát Ligu mistrů. To je náš příspěvek do přípravy stadionu, aby opravdu byl využit co nejlépe.

HLASUJ!!

Thu, 29 May 2008 20:18:43 +0200

Jaké sportovní vybavení by mělo mět Brno??

Název klubu

Thu, 29 May 2008 09:43:54 +0200

HLASUJ!!!

Vyjádření klubu k obvinění Martina Suse

Wed, 28 May 2008 21:36:24 +0200

Vedení fotbalového klubu 1. FC Brno se důrazně ohrazuje proti tvrzení svého fotbalisty Martina Suse, že zfalšovalo podpisy na jeho profesionální smlouvě.

Martin Sus uzavřel 1. února 2007 s klubem 1. FC Brno profesionální smlouvu na částku 8000 Kč měsíčně. Na této smlouvě, která je platná do 31. 12. 2009, jsou podepsáni hráč Martin Sus, jeho zákonný zástupce, předseda představenstva 1. FC Brno Karel Jarůšek, místopředseda představenstva 1. FC Brno Roman Pros a hráčův agent Josef Vejmelka z agentury All Stars Team, s.r.o. a je platně registrována u Českomoravského fotbalového svazu.

Martin Sus tuto smlouvu porušil, když 10. 7. 2007 nenastoupil do přípravy A dorostu.

Vzhledem k tomu, že Martin Sus podal na klub trestní oznámení, nemůžeme v tuto chvíli smlouvu zveřejnit, protože bude podána jako důkaz orgánům činným v trestním řízení.

O průběhu této kauzy vás budeme samozřejmě informovat.

Patrik Siegl míří do Rakouska

Wed, 28 May 2008 21:35:58 +0200

Jeden z nejzkušenějších fotbalistů 1. FC Brno Patrik Siegl mění dres. Od příští sezony bude nastupovat v mužstvu rakouského Kapfenbergu.

Patrikovi po letošní sezoně skončila smlouva. Přestože mu bylo nabídnuto její roční prodloužení s následnou roční opcí, rozhodl se dát přednost nabídce ambiciózního nováčka nejvyšší rakouské soutěže.

"Odcházím s čistou hlavou po nejúspěšnější sezoně v Brně. Už jsem cítil, že je čas pro změnu. Kapfenberg je velice ambiciózní tým, který s přehledem vyhrál druhou rakouskou ligu. Bude to pro mě zase nová motivace," řekl na rozloučenou dvaatřicetiletý fotbalový matador, který je s 268 ligovými starty v brněnském dresu z aktivních hráčů v tomto směru rekordmanem.

"Na Brno nikdy nezapomenu a vždy mu budu přát jen to nejlepší. Kluci to budou mít v příští sezoně těžké, aby ten letošní úspěch zopakovali. Tým je ale hodně silný a já věřím, že se jim to povede. Pokud to jen trochu půjde, rád se na ně vždy přijedu podívat. Do Brna to budu mít autem nějaké dvě a půl hodiny," povídá Sigi.

Do letní přípravy se svým novým týmem nastoupí Patrik v pondělí 9. června, tedy o týden později, než jeho spoluhráči. "Trenér věděl, že jsem byl v poslední době hodně vytížený, tak mi dal týden volna navíc," přibližuje zkušený univerzál, který nastupoval v posledních sezonách převážně na levém beku.

V české lize odehrál Patrik celkem třináct sezon. Vedle Brna působil také v olomoucké Sigmě a půl roku v německém Regensburgu (2. Bundesliga). Nastupoval pravidelně v základní sestavě. Celkově odehrál 352 prvoligových zápasů a nastřílel 36 branek.

Lejsal měl autonehodu, bude v pořádku

Wed, 28 May 2008 21:35:28 +0200

Štěstí v neštěstí si o víkendu vybral brankář Martin Lejsal. Svým bavorákem jel společně s kamarádem, který řídil, do Bzence. Nakonec místo toho oba skončili v nemocnici.

"Zrovna jsme v zatáčce míjeli kamion, který jel proti nám, když se na nás vyřítil kabriolet, který předjížděl přes plnou čáru. Skončili jsme na střeše ve škarpě," popsal autonehodu Lejsal, který vyvázl s lehkým otřesem mozku, pohmožděným krkem a několika odřeninami. Kamarád má zlomenou nohu, viníkovi nehody se nestalo nic.

"Beru prášky proti bolesti a asi tři týdny budu nosit krční límec. Byl to dost nepříjemný zážitek, nicméně to celé dopadlo ještě hodně dobře. V jiným autě to mohlo být i o život," líčí Martin, pro jehož bavoráka to byla poslední cesta.

Už v neděli byl Martin propuštěn domů. Zahájení letní přípravy by naše brankářská jednička měla stihnout.

Lukáš Kubáň se vrací na Slovácko

Wed, 28 May 2008 21:35:00 +0200

Loňský vicemistr světa do dvaceti let Lukáš Kubáň už nebude od příští sezony oblékat brněnský dres. Vedení 1. FC Brno se rozhodlo neuplatnit na dvacetiletého záložníka opci.

"Po poradě s trenérem, když jsme probírali kádrovou politiku, jsme dospěli k názoru, že na Lukáše opci neuplatníme. I přes spoustu zranění byl v posledních zápasech jen náhradníkem, proto se vrací na Slovácko," uvedl sportovní ředitel klubu Karel Jarůšek.

Karel Jarůšk

Sat, 24 May 2008 22:36:53 +0200

První ligový gól vstřelil Ivo Viktorovi, první reprezentační další legendě Dino Zoffovi. Byl jedním z lídrů mistrovské Zbrojovky, zahrál si na slavném stadionu Maracaná i ve Wembley.

Přitom nechybělo mnoho a z Karla Jarůška mohl být hokejista.

"S oběma sporty jsem jako kluk začínal v Blansku. Tehdy to bylo normální, takových obojživelníků bylo hodně. Dlouho to u mě jasně vyhrával hokej. Někdy v patnácti jsem měl jít do Komety, ale naši nechtěli. Tréninky totiž byly třeba i ráno v pět nebo večer v jedenáct. A přibližně ve stejnou dobu se ozvala i Zbrojovka, kde to nebylo tak složité. Tak se ze mě stal fotbalista," vzpomíná na klíčový moment v jeho sportovní kariéře.

Jarůškovi se už v sedmnácti letech podařilo nakouknout do prvního týmu. Do ligy sice nenaskočil, ale absolvoval s áčkem soustředění a odehrál pár přátelských zápasů. Ani po vojně v Dukle Tábor neměl zdaleka místo jisté. "Začínal jsem jako střední útočník a tam byl Karel Kroupa, takže nikdo jiný neměl šanci. Zkoušel jsem to párkrát zprava v útoku i v záloze, ovšem na kraji mi to moc nesedělo," přiznává.

Zásadní zlom přišel za trenéra Masopusta, který v Jarůškovi objevil skvělého středního záložníka. "Byla to spíš náhoda, protože se tenkrát vážně zranil Fero Mikloš. Stalo se to na podzim roku 1976 v Interpoháru proti Austrii Vídeň. Střídal jsem už někdy v desáté minutě. Ten zápas jsme vyhráli 7:3 a vypadalo to, že bych mohl v sestavě zůstat. Jenže hned v odvetě na Austrii jsem se zranil taky. Dával jsem na 1:0 a při oslavě gólu uklouzl a spadl na ruku. Ukázalo se, že mám zlomenou navikulárku a že mě čeká tříměsíční sádra," vzpomíná na nepříjemné zranění.

"Byl jsem šťastnej, že hraju, a nechtěl jsem o tu šanci přijít. Vyřešili jsme to tak, že před každým zápasem mi sádru sundali a ruku jen zabandážovali. A po zápase šla zase zpátky do sádry," popisuje téměř neuvěřitelné procedury, které celý podzim podstupoval.

Takové hazardování se zdravím brzy přineslo další následky. Ukázalo, že ruka už je zlomená na dvou místech. "V prosinci jsem měl jít na operaci. Už to bylo dohodnuté. Jenže Zbrojovka zrovna měla jet na atraktivní zájezd do Malajsie, Singapuru a Indonésie. Tenkrát to byla jedinečná možnost. Operaci jsem proto odložil a jaro odehrál stejným způsobem jako podzim. Sundat sádru, potom bandážování a po zápase sádrování," popisuje dobu, během níž si ruku definitivně odrovnal. Pamětnící si ho určitě vybaví s obvázanou pravačkou, s níž nastupoval až do konce kariéry.

Risk se zdravím se mu alespoň částečně vrátil na hřišti. Ve středu zálohy se zabydlel a později vytvořil společně s Kotáskem a Pešicem legendární záložní řadu, která měla velký podíl na ligovém titulu z roku 1978. A Jarůšek se coby střední záložník později probojoval i do národního týmu, za který odehrál celkem patnáct zápasů.

Jeho reprezentačním vrcholem se stalo utkání s Itálií v listopadu roku 1978. Už v první minutě překonal krásnou střelou legendárního gólmana Dino Zoffa. Tento moment si pak mohli fotbaloví fanoušci hezkých pár měsíců připomínat při znělce pořadu Branky-body-sekundy. "Bylo to hned z výkopu. Tuším, že Ondruš nahrával Masnému, a ten mi pustil míč mezi nohama. Z plného běhu jsem to trefil k zadní tyči. Nedávno jsem ten gól dostal jako dárek nahraný na videu, ale ještě jsem si ho nepřehrál."

V reprezentačním dresu zažil i další velké zápasy. Zahrál si na slavném stadionu Maracaná proti Brazílii, nastoupil rovněž před zaplněným hledištěm ve Wembley (92 000 diváků!) proti Anglii. "Byl to neuvěřitelný zážitek. Třeba když na hřiště nastupoval slavný Kevin Keegan, tak davy doslova šílely. Ještě teď mi z toho běhá mráz po zádech."

Ve zbrojováckém dresu odehrál deset prvoligových sezon. Po sestupu v roce 1983 ještě dva roky pomáhal s návratem z druhé ligy, pak využil možnosti zahraničního angažmá. Závěr vrcholové kariéry strávil v řeckém Panseraikosu Serres. "Byly to nádherné tři roky. Řeckej nároďák tehdy byl o něco horší než ten náš, ale podmínky v jejich lize byly nesrovnatelné. Za jedinou sezonu jsem si tam vydělal víc než za celou kariéru v Brně."

Možná jediná věc, která mu na řeckém angažmá vadila, bylo létání. "Letadla mi odjakživa naháněla hrůzu. Co já jen zkusil, když jsme lítali se Zbrojovkou nebo s nároďákem. Nejvíc jsem se bál těch malých ruských Jaků. V nich to s člověkem házelo, no hrůza. V Brně býval mým ochráncem Jindra Svoboda. Nestalo se totiž, že by u sebe neměl slivovičku. S ní to bylo o něco lepší. Jenže v Řecku se mnou nebyl. Když jsem se dozvěděl, že se k zápasům do Atén nebo do Soluně lítá, tak mě museli omývat. Vždyť já i do toho Řecka jel z Brna raději autem."

Strach z létání mu vydržel dodnes. "Asi vůbec nejhorší to bylo vloni, když jsme měli soustředění na Kypru. Dali mi totiž lístek hned vedle Johna Uličného, který je na tom s létáním stejně jako já. Oba jsme byli podělání, byl to strašnej let. Letos jsme si to už pohlídali. Když se letělo do Turecka, tak jsme seděli každej na jiným konci," směje se.

Po návratu z Řecka působil Karel Jarůšek ještě v nižších rakouských soutěžích a pak už začala jeho funkcionářská dráha. V Brně začal jako správce hřiště a přes funkce vedoucího družstva, asistenta a hlavního trenéra se propracoval až na nejvyšší posty. Momentálně plní v Brně funkci sportovního ředitele a zároveň je předsedou představenstva 1. FC Brno.

Josef Pešice

Sat, 24 May 2008 22:30:07 +0200

Hrál i trénoval v obou pražských "S", přesto asi nejraději vzpomíná na čtyři roky strávené v brněnské Zbrojovce, s níž získal mistrovský titul. "Často se mě ptají, jestli jsem sparťan nebo slávista. Odopvídám: Ani jedno, já su Brňák," usmívá se Josef Pešice, který vytvořil v druhé polovině sedmdesátých let společně s Kotáskem a Jarůškem vynikající záložní trojici.

Fotbalově začínal ve Štěchovicích, odkud přestoupil do ligového dorostu pražské Sparty. S ní později zažil největší tragédii letenského klubu, který na jaře roku 1975 sestoupil do druhé ligy. "Další sezonu jsem začal se Spartou v druhé lize, ale pak přišla nabídka z Brna. Chtěl jsem hrát první ligu, navíc jsem měl ve Zbrojovce hodně kamarádů. Hlavně Karla Kroupu, s kterým jsem byl na vojně v Táboře. Sparta nakonec souhlasila a vyměnila mě za stopera Uvízla. Byl jsem rád, šel jsem tehdy vlastně za lepším," konstatuje fakt, který se Brňákům poslouchá moc dobře.

Na čtyři sezony v Brně vzpomíná dodnes jen v nejlepším. "Když jsem do Brna šel, tak by mě asi nenapadlo, že můžeme získat titul. Ale jak jsem poznával zázemí klubu i kvalitu kádru, tak jsem začal věřit tomu, že můžeme něco dokázat. Měli jsme vyzrálé mužstvo, navíc v Brně začali na fotbal chodit lidi. Všechno se sešlo výborně a náš titul z roku 1978 byl podle mě naprosto zasloužený."

S novými spoluhráči si skvěle rozuměl na hřišti a brzy se stal i aktivním uživatelem brněnského hantecu. "Ze začátku to na mě kluci zkoušeli s nějakým tím prýglem nebo šalinou. Ale já se učil hodně rychle, takže jsem brzo všemu rozuměl. Dokonce jsem začal hantec hodně používat. Nejvíc mě to bavilo, když jsem přijel domů do Štěchovic. Moc mi nerozuměli. A mně to dělalo dobře."

Když přijel do Brna k slavnostnímu převzetí doživotní V.I.P. karty, bylo vidět, že tady má hodně přátel. "Vždycky se sem rád vracím. Teď jsem se jen tak ze zvyku stavil v 'průvanu‛ a samozřejmě jsem tam potkal Karla Kroupu. Místo aby se šel podívat na fotbal, jak mě předají dres, tak tam mastil karty. Ale je to kamarád, věnoval mi basičku šedé rulandy."

Právě s Kroupou kdysi předvedl Pešice v ligovém utkání s pražskou Bohemkou velkou kulišárnu, po níž vstřelila Zbrojovka gól z rozehrané penalty. "Karel předtím dvě penalty nedal, tak jsem měl kopat já. Jenže mně by ten gól nebyl k ničemu, zatímco on bojoval o korunu nejlepšího ligového kanonýra. Tak jsme se domluvili, že to rozehraju metr doprava a Karel už tu prázdnou bránu nějak trefí. Teda tak jsme si to alespoň představovali. Jenže brankář Hruška nás překvapil a místo aby skočil na jednu stranu, tak zůstal stát uprostřed. Naštěstí z toho ale byl gól. Když nás totiž trenér Masopust slyšel, jak se domlouváme, tak říkal, že nás vyhodí oba, jestli to nedáme."

V roce 1979 se Pešice vrátil do Prahy. Překvapivě ovšem ne do Sparty, ale do Slavie. V ní odehrál pět výborných sezon. Závěr hráčské kariéry pak strávil na Kypru v týmu AEL Limassol, který trénoval bývalý kouč Zbrojovky František Havránek. "Byla to paráda. Slunce, moře, vitamíny. Navíc se nám dařilo i sportovně, vyhráli jsme kyperský pohár. Jediné zklamání nám připravil los Poháru vítězů pohárů. Hrál tam se mnou košický Gejza Farkaš a už jsme si plánovali, jak se podíváme třeba někam do Barcelony nebo do Londýna. A my dostali pražskou Duklu..."

Velkých úspěchů dosáhl Pešice i jako trenér. Vedl Jablonec, Slavii, jako asistent působil ve Spartě. Nejvydařenejší bylo angažmá v Teplicích, s nimiž skončil v sezoně 1998/99 na druhé příčce prvoligové tabulky. Vyzkoušel si i půlroční exotické působení v Kostarice. "Co mě opravdu mrzí, že jsem se nikdy nedostal jako trenér do Brna. V devadesátých letech tady bylo skvělé mužstvo a individulaity jako Dostálek, Zúbek, Holomek, Pacanda a další. Tehdy jsem si hodně přál, aby mě Brno oslovilo," přiznává.

Toto přání se mu už asi nesplní, protože už ho první liga neláká. "Dnešní vrcholovej fotbal potřebuje mladé lidi. Ten stres je moc velkej a já už ho nechci denně prožívat. Momentálně působím u reprezentační sedmnáctky a práce s mladými mě baví," má jasno o své nejbližší budoucnosti.

Karel Kroupa

Fri, 23 May 2008 10:01:00 +0200

V lize nastřílel dohromady 118 ligových branek. A všechny v brněnském dresu! Tento rekord asi už sotva někdo překoná.

S fotbalem začínal Karel Kroupa v rodných Bosonohách, později přestoupil do Královopolské. Ačkoliv do nejvyšší soutěže nakoukl až v jednadvaceti letech, od žákovských let bylo jasné, že má našlápnuto vysoko. "Pravidelně jsem se dostával do dorosteneckých výběrů Československa. To byl určitě signál, že ve mně něco bude," vzpomíná.

Důležitým obdobím pro něj byla vojna v Táboře. "Dva roky jsem hrál druhou ligu, která byla tehdy společná pro české i slovenské týmy. A to byla hodně kvalitní soutěž. Nastupoval jsem v ní i proti Zbrojovce. A ta si mě pak po postupu do nejvyšší soutěže také z Králova Pole vytáhla," připomíná Kroupa klíčový moment jeho kariéry.

Hned v premiérové prvoligové sezoně 1971-72 se mu podařilo vstřelit šest branek, které pomohly brněnskému nováčkovi k záchraně. Slibně se rozvíjející kariéru přibrzdilo onemocnění žloutenkou, které ho připravilo prakticky o celou následující sezonu.

Další posun vzhůru zaznamenal v sezoně 1974-75. Poprvé dokázal nastřílet v první lize deset branek a především pomohl k posunu Zbrojovky na čtvrté místo v tabulce. Jeho talentu si nemohli nepovšimnout ani reprezentační trenéři. V říjnu 1974 odehrál v Bratislavě posledních sedm minut přátelského utkání se Švédskem.

Na stadion na Tehelném poli však přesto nemá nejlepší vzpomínky. Ty se vážou k dubnu roku 1976, kdy tam český nároďák sehrál první čtvrtfinálový zápas mistrovství Evropy s Ruskem. "Neproměnil jsem neskutečnou příležitost, z malého vápna jsem překopl bránu. Ještě dneska mě to mrzí, byl to asi nejhorší moment kariéry. Kdybych to dal, tak jsem asi měl doma zlato z Bělehradu. Takhle jsem nebyl nominován už ani k odvetě do Ruska. Přitom jsem byl přesvědčený, že jsem do mužstva patřil," stále cítí křivdu.

Co se Kroupovi nepodařilo na mezinárodní scéně, to si vynahradil na ligových trávnících. Vedle dvou titulů krále střelců se stal v roce 1977 dokonce československým Fotbalistou roku. Nejpříjemnější chvíle kariéry prožíval Karel Kroupa na jaře roku 1978, kdy získala Zbrojovka zatím jediný titul pro Brno v ligové historii. "První místo jsme si zajistili už kolo před koncem ligy v Trnavě. Bylo to neskutečné, jelo tam s námi snad deset tisíc fanoušků. A navíc jsme cítili, že nám fandí i trnavští diváci. O mistrovi se totiž rozhodovalo mezi námi a pražskou Duklou, která jako armádní mančaft nebyla moc oblíbená," vzpomíná Kroupa.

Malou kaňkou na mistrovských oslavách byla prohra v posledním kole, když za Lužánky přijela právě Dukla. "Co si budeme povídat. Po utkání v Trnavě jsme prožili dost bouřlivý týden, takže příprava na zápas nebyla ideální. Ale Lužánky byly už dopředu totálně vyprodané a kvůli těm lidem jsme určitě moc chtěli vyhrát. Bohužel to musím vzít na sebe. Deset minut před koncem jsem nedal penaltu a Dukla pak v závěru vstřelila jediný gól zápasu," přibližuje zápas, při němž ochozy stadionu praskaly ve švech.

Zbrojovka se i zásluhou Kroupových gólů držela v popředí tabulky také v následujících třech sezonách. V roce 1981 přišla pro vyhlášeného kanonýra zajímavá nabídka od špičkového řeckého klubu AEK Atény. V té době ovšem nebylo vůbec jednoduché legálně působit v zahraničí. Kroupa sice splňoval věkový limit (30 let), ale chybělo mu několik zápasů jak do kvóty reprezentačních startů, tak ligových. "Přestože mi chybělo jen pár urkání, tak mě nepustili. Samozřejmě mě to mrzelo, ale tehdy jsem si to snad ani tolik nebral. Až teď zpětně si člověk uvědomuje, co to bylo za režim. Dneska se tomu už ani nechce věřit."

Po šesti letech strávených v rakouských nižších soutěžích se Kroupa vrátil do brněnského klubu jako funkcionář na začátku devadesátých let. "Zavolal mi tehdejší generální ředitel Zbrojovky Trnka, jestli bych nechtěl klub vést. Na rovinu mi přitom řekl, že přibližně do tří měsíců skončí veškerá podpora ze strany fabriky. Později následovalo také osamostatnění od tělovýchovné jednoty. Klub byl tehdy ještě stále druholigový a navíc neskutečně zadlužený. Ale ta práce mě lákala."

V té době vzniklo spojení klubu s Lubomírem Hrstkou. "Okamžitě pomohl k finanční stabilizaci klubu, kterému se podařilo postoupit zpátky do první ligy. Navíc vybudoval za Lužánkami i komplex Boby centra. Později bohužel přišly finanční problémy doktora Hrstky, které nakonec vyvrcholily konkursem. Proto se museli začít prodávat ti nejlepší hráči a síla týmu klesala."

Kroupa zůstal ve vedení klubu i po Hrstkově odchodu, ale jeho vliv slábnul. "Když přišli noví majitelé v čele s panem Bublou, tak jsem přišel o řadu pravomocí. Za šéfování pana Sehnala jsem pak v klubu skončil. Jeho příchod podle mě nebyl šťatsným řešením. Šlo mu jen o posílení politického vlivu a fotbalu to přitom nemohlo vůbec prospět."

Současné vedení v čele s Romanem Prosem se snaží o urovnání vztahů s klubovou ikonou. "Před začátkem jarní sezony 2008 mě pan Pros oslovil s nabídkou nějaké spolupráce. Vyjasnili jsme si, že můj návrat k fotbalu ve funkcionářské nebo trenérské pozici není možný, ale přislíbil jsem, že budu na internetových stránkách klubu pravidelně komentovat fotbalové dění. Pan Pros tehdy u mého odvolání nebyl, a tak jsem od něj také rád přijal doživotní VIP kartu," přijal Kroupa podanou ruku k usmíření s klubem, v němž se stal legendou.

Jaké dresy by mělo mět Brno?? dres, trenýrky, štulpny

Thu, 22 May 2008 21:30:29 +0200

HLASUJTE!!!

Měli jsme tenkrát na titul, ví trenér

Thu, 22 May 2008 21:27:34 +0200

Sedm let let poté, co fotbalisté Brna skončili v prvoligové tabulce třetí, žije jejich tehdejší trenér Petr Uličný v přesvědčení, že tým měl vyhrát mistrovský titul. "S Karlem Večeřou jsme tehdy měli vynikající mužstvo. Když si představíte, že jenom v útoku byli Wagner, Kukleta, Cupák a Pavel Holomek, to už jsou čtyři borci, a hrávali dva. Navíc tam začínal už i Pacanda, byl tam Siegl, v obraně vynikající Maléř, který dal jako stoper šest gólů, Křivánek, brankář Přibyl, Zúbek, Dostálek, malý Valnoha, který se mnou pořád dělal srandičky, Kocman, Honza Maroši. To bylo supermužstvo," svěřil se Uličný v rozhovoru, který přetiskla internetová stránka brněnského klubu.

Do města, kde zažil jeden ze svých největších úspěchů, se v neděli Uličný vrátí jako trenér Hradce Králové. Z koučů, kteří v Brně dřív působili, je v očích veřejnosti v posledních letech jedním z nejoblíbenějších. Když v roce 1996 odcházel, protože mu skončila smlouva, mával fanouškům z balkonu stadionu za Lužánkami a měl v očích slzy. Všechny vás miluju a jednou se sem vrátím, volal tehdy.

Loučení má prý dodnes nahrané na videu. Od té doby se mu pořádně povedlo až angažmá v Hradci Králové, který přivedl do první ligy. Jinak zažil spíš výbuchy a vyhazovy. Stejně jako všude jinde platil Uličný v Brně za dobráka, který si s každým rád povídá.

"Různé narozeniny, zabijačky, to bylo výborné, hrozně se mi to líbilo. Pravidelně jsme se scházeli, popíjeli vínečko, hezky jsme jedli. Vždycky s námi ještě byl tatínek od Reného Wagnera, Karel Kroupa, Rostislav Václavíček, Honza Klimeš, to bych musel všechny vyjmenovat. Byli to výborní lidé. Každé pondělí byla nějaká ta žranice, to se mi hrozně líbilo," teskní trenér s odstupem času.

Občas si udělá cestou z Hradce domů do Olomouce zajížďku a veze se přes Brno. V neděli mu však na známých místech možná bude úzko. Hradec je v první lize trapných jedenáct kol bez vítězství a Uličný už na podzim nabízel svoji rezignaci. Vedení ho ale povzbudilo ujištěním, že se obávat o svoje místo zatím nemusí, a Uličný doufá, že prolomit smůlu se mu povede právě zítra.

Přes existenční starosti však na svoje kamarády nezapomněl a trenéru Karlu Večeřovi, s nímž před šesti lety spolupracoval, přiveze dárek k jeho narozeninám. "Zatím jsem mu posílal jenom textovku na mobil," svěřil se.

16.října 2002

"Přijeďte rychlíkem s pytlíkem!"

Thu, 22 May 2008 20:50:21 +0200

Pak přišla válka. Mezi desetitisíci Čechů, Moravanů a Slezanů, navlečených do polních uniforem, bylo i velké množství fotbalistů. Ale zatímco ve většině jiných klubů ve smutných a hladových válečných letech činnost skomírala a v nejednom případě musela být zcela přerušena, židenický fotbal kvetl. Vděčil za to možnostem i obratnosti mladého Laciny. Čím větší byla nouze o potraviny, tím cennějším platidlem se stala - mouka! A kde se jí najde víc než ve mlýně? Fungovala jako valuta tajných hráčských prémií ctihodných amatérů, lze označit za porušení amatérských řádů, když hráč přijme darem sáček mouky? Stala se pádným argumentem v přestupových jednáních i nástrojem úplatků - ne však povoleným soupeřům. Nedaleko hřiště byla vojenská nemocnice, jejíž lékaři a personál se také chtěli dosyta najíst. Proč by o nějaký ten týden nepozdrželi před návratem k pluku šikovného kopálistu, který si tu léčil frontové zranění nebo docela jednoduše simuloval?

Tak přišel do Brna třeba i kapitán mužstva Čech Bohumír Svatoš, původně hráč SK Smíchova. Jen dohrál zápas proti moravskému výběru a jako ostatní přijal pětikilovou moučnou pozornost, vzal si ho mladý Lacina stranou. Prý se doslechl, že už má doma povolávací rozkaz k plukovnímu kádru. "To souhlasí", řekl Svatoš, "pozítří se mám hlásit ve Vídni". "A co kdybys tu rovnou zůstal?" zeptal se lanař ze mlýna. "Prostě se ti cestou do kasáren v Brně udělá zle - a protože už budeš v té chvíli vlastně patřit eráru, budou tě kurýrovat ve vojenské nemocnici...

bude se doplňovat